On sám by měl ctít pravomocná rozhodnutí soudů. Bylo tomu tak v této konkrétní věci? Sám ústavní soud se v mnoha nálezech věnuje otázkám soudcovských platů velmi podrobně. Většinou dává soudcům za pravdu, tu a tam ovšem také jejich nároky zamítá resp. ústavní stížnosti zamítá. Co je však v této souvislosti nejdůležitější, je otázka zachování soudcovské nezávislosti, nebo projev státní servility jednoho předsedy okresního soudu. Tedy primárně - slovy ústavního soudu – soudce, který na určitou dobu přijal funkci úředníka státní správy, je především soudcem. Dvojjediné postavení předsedy soudu a soudce dává tušit, kde by mělo být místo soudce při přijímání takových rozhodnutí. Je jasné, že rozhodnutí nejvyššího soudu o špatném výpočtu platů soudců svědčí ve prospěch soudců a soudcovského stavu jako celku. Rozhodně takovým ovšem není rozhodnutí zmíněného předsedy. Ten totiž podanou ústavní stížností znovu roztočil další kolo nechutných orgií kolem platů fackované justice, která dostává ze strany moci výkonné – ministerstva spravedlnosti – pořádné políčky. Sám tím projevil neúctu k soudcovskému stavu, k jeho autoritám. Ostatně lze pochybovat o tom, kdo vlastně dnes autoritou v soudnictví je. Ze zkušeností vím, že málokdy jde o předsedu soudu /osobně takové znám, ale neodvážím se jmenovat, aby nešlo o tzv. „polibek smrti“). A co platy ? Osobně neznám žádného zaměstnance státu, který by se dobrovolně na výzvu svého zaměstnavatele vzdal části již vzniklého nároku na plat, či dokonce by mu zaměstnavatel tento plat upíral. U soudců tomu tak ovšem po řadu let bylo. Nikdo se nepozastavuje nad neskutečně diskriminačním postupem státu, který je možné vnímat až jako projev nenávisti vůči soudcům. Takže pane předsedo Mgr. Jirso, je určitě důvěryhodnější být trvale soudcem, než na čas předsedou. Ten totiž mnohdy tančí dobové tance, které se spravedlností nemají nic společného.

autor: JUDr. Petr Hampel Ph.D.  |  zdroj: advokat-hampel.cz