V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen.

Zaujatý právní názor dovolacího soudu jde zcela proti textu označeného ustanovení občanského zákoníku. Jasně je tak dokumentována možnost nejvyšší soudní instituce v rámci obecné soustavy soudů "vyložit" zákon tak, že je měněn jeho text. V kontrastu s tím je potřeba připomenout, že každý soudce je při svém rozhodování vázán zákonem a též svědomím (v mém případě stojí na prvním místě svědomí a pak zákon). Toto rozhodnutí jde přímo proti základním výkladovým pravidlům kontinentálního právního systému a blíží se precedenčnímu právu. Jde samozřejmě o výklad rozumný, který nenutí účastníky soukromoprávních vztahů do právní formy plné moci ve verzi notářského zápisu, nicméně žádný z výkladů (ani jazykový, či logický, nebo systematický nebo dokonce teleologický) k zaujatému stanovisku dovolacího soudu nemůže dojít. Je to jasný signál o tom, že soudní instance staví rozumný výklad práva na první místo, což je dobře. Jen si myslím (vycházím přitom z vlastních letitých zkušeností), že soudy nižších instancí nebudou stanovisko Nejvyššího soudu dodržovat. Veskrze má zkušenost totiž vyznívá ve prospěch výkladů pozitivistických (či přímo normativistických). Prosadit do soudního rozhodování většinově rozum bude ještě velmi složité.