Úvod
Profil
Služby
Názory
Poradna
Kontakt

Domů » Aktuality » Závěrečný návrh obhájce ve věci skřípovské vraždy poštovní úřednice

Závěrečný návrh obhájce ve věci skřípovské vraždy poštovní úřednice

12. únor 2016
Vážení členové senátu, v této situaci, ve které se nachází každý z vás, by nepochybně v soudní síni nechtěl stát nikdo, protože budete, resp. jak je mi známo z mé dlouholeté soudní praxe rozhodovací, již jste vedli úvahy o případné vině či nevině. Vedli jste nepochybně obsáhlé diskuze o tom, jaké důkazy povedou k možnému odsouzení či zproštění obžalovaného.
 Řešili jste či budete řešit složitou otázku, lidsky těžky uchopitelnou o tom, jestli na základě nepřímých důkazů, jak zde bylo správně řečeno ze strany obžaloby, bude odsouzen zde přítomný obžalovaný. Rád bych na úvod své závěrečné řeči zmínil ten fakt, že je mi znám zármutek poškozených, který je nekonečný a velmi velmi trýznivý, nicméně vedle toho musíme posoudit míru právní odpovědnosti zde přítomného obžalovaného. Nejde tu o určitý sociologický rozměr či nějakou smyšlenku nebo tužbu odsoudit na základě důkazů, které byly tomuto soudu předloženy, ale musí to být důkazy, které jsou jednoznačné, které netrpí žádnými vadami a které mohou vést ve svém souhrnu k možnému odsouzení. Já tvrdím, že žádný z důkazů, který byl ze strany státního zastupitelství předložen, nevede k závěru o tom, že by se obžalovaný v době, kdy byl skutek popsaný v obžalobě, nacházel na místě činu, tedy, že by byl vinen skutkem, který je mu za vinu v obžalobě kladen. Nebudete posuzovat otázku viny v rozměru filozofickém, který je nekonečně širší, ale budeme posuzovat otázku v rovině právní viny. Tzn. posuneme se ze systému norem upravujících chování ve společnosti do systému právních norem. Jak vymezují právní normy otázku viny? Vina je svobodné a odpovědné rozhodnutí proti mravnímu zákonu a proti mravní hodnotě, která musí být právem aprobovaným způsobem prokázána. Čili zákon zde přikazuje povinnost prokazovat vinu zákonem stanoveným způsobem na základě důkazů, které byly získány zákonným způsobem a které netrpí žádným defektem a povedou k odsouzení případnému obžalovanému. Pojem viny opakovaně rozebírá jak odborná právnická literatura, tak literatura filozofická. Budu se zabývat otázkou pouze právní viny. Pojem právní viny je takový, který zahrnuje všechny znaky skutkové podstaty velmi jednoduché hypotézy tr. činu vraždy, tzn. Jak subjekt, tzn. zde přítomný obžalovaný, tak subjektivní stránka, tak objekt a objektivní stránka. Mám zato, že důkazy, které byly před tímto soudem provedeny a kterým směrem se budu následně zabývat, ani jednotlivě, ani ve svém kontextu neobstojí o tom, že by obžalovanému byla prokázána vina. Státní zástupce samozřejmě z pozice, ve které u tohoto soudu stojí, zdůraznil a bude zdůrazňovat obecnou právní větu, tzn. že okruh nepřímých důkazů, které zde byly provedeny, tvoří ucelený kruh a vylučují jiný závěr než ten, že obžalovaný je vinen, ale i tak bude skutek ,který je předmětem obžaloby do budoucna minimálně v rovině pochybností vnímán tak, že nebylo před tímto soudem prokazatelně postaveno najisto, že obžalovaný uvedený skutek spáchal. Pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů, zákonem vymezený prostor v § 2 odst. 6 tr.ř. hovoří o tom, že byste měli hodnotit důkazy jednotlivě na základě svého vnitřního přesvědčení. Nepochybně si vnitřní přesvědčení o tom, zda je obžalovaný vinen nebo ne, utváříte po dobu téměř ¾ roku,kdy je vedeno hlavní líčení. Každý jednotlivě i v diskuzích mezi sebou, čili nabyli jste určitý vnitřní psychický vztah k tomu, co je zde před tímto soudem projednáváno a žádám Vás, abyste každý důkaz vážili velmi pečlivě,protože zde nejde o nic menšího než o posouzení viny konkrétního člověka a Vaše rozhodnutí ovlivní jeho život na desítky let. Nejen jeho, ale i jeho rodiny. Samozřejmě i obžalovanému je velmi trýznivé, pokud je v komparaci s jeho osobou konstatováno, že by se měl uvedeného skutku dopustit. Ve smyslu § 89 tr.ř. je nutné dokazovat v řízení trestním především popsaný skutek v obžalobě a pohnutky. Slovo pohnutka je tady v právní normě zdůrazněno a vedle toho též podstatné okolnost k posouzení poměru pachatele. Ona pohnutka je jedním fakultativních znaků subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Čili z jaké pohnutky se uvedeného skutku obžalovaný měl dopustit. Obžaloba zde velmi sofistikovaně popsala průběh jeho výpovědí, které se v průběhu celého přípravného řízení i řízení před soudem udály. Sama říká, obžalovaný hovořil tu tak, tu tak, výpověď měnil, alesoučasně jedním dechem dodává v kontextu s tímto důkazem a pachovými stopami je zde jednoznačný závěr o vině. Čili je výpověď obžalovaného brána jako věrohodná v tom smyslu, že by měla v kruhu tvořit důvody pro odsouzení nebo ne? V této souvislosti tvrdím, že vina musí být obviněnému prokázána bez rozumných pochybností. Je to samozřejmě zásada volného hodnocení důkazů tak, jak hovoří judikatura, a to konstantní judikatura dovolacího soudu a existují-li tedy rozpory mezi důkazními prostředky, musí soud hodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě a poté v souhrnu s ostatními důkazy. Jestliže výpověď obžalovaného je brána jako nevěrohodnou, může o ní soud opírat závěr v kontextu s pachovými stopami, které tady jsou a byly přednášeny jako stěžejní důkaz o závěr o vině? Dle mého názoru nemohou. A dokazuje to přímo závěrečná řeč státního zástupce. Na závěr vstupu do své závěrečné řeči ještě krátké připomenutí formy dělení důkazů.Důkaz přímý je ten, který přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost. Je jasné z odborné literatury i z judikatury dovolacího soudu, že velmi málo máme u trestných činů vraždy přímých důkazů, protože logicky pachatelé asi nemají sebou nějaké svědky, nenatáčí se to apod. Na druhé straně jsou zde nepřímé důkazy zvané též v kriminalistice jako indicie. Je to důkaz, který sám o sobě nestačí, aby mohl být učiněn závěr o existenci toho, co se má dokázat, je však skutečností jinou, která s objasňovanou skutečností souvisí. Jsou to např. otisky prstů na vražedné zbrani, které dokazují to, že určitá osoba měla zbraň v ruce. Teorie pak dělí důkazy na
statické anebo jednoznačně související povahy, tzv. spojité. Může existovat i důkaz, který nemusí být přímým důkazem, což je např. nález smrtící zbraně, ale rovněž může existovat mnoho indicií nebo markrů pro cílové tvrzení o něčí vině či nevině. A přesto toto tvrzení nelze prokázat jednoznačně, tzn. spojitě. Např. pomocí jednoznačných logických operací na základě těch statických či diskrétních důkazů. Odborná literatura trestní vyhodnotila průběh dokazování ve vztahu k nejzávažnějším trestným činům tak, že většina justičních omylů má původ právě v nesprávné práci s nepřímými důkazy, v chybném používání matematické logiky, v záměně důkazů diskrétních a spojitých, ve špatném odhadu či výpočtu významu počtu pravděpodobnosti, závěrů o tom, že je či není někdo vinen a konečně, za podstatné považuji, že většina justičních omylů je postavena na chybném řetězení a kombinování jednotlivých nepřímých důkazů.
Co se týče průběhu samotného dokazování. V prvním řízení provedeným důkazem byl důkaz výpovědí obžalovaného. K němu jsem se již zčásti vyjádřil. Z pohledu obhajoby mám zato, že jeho výpověď, kterou učinil v přípravném řízení ve vazebním zasedání i v řízení před soudem, nevybočovala z toho základního rámce skutkového děje. Byla možná určitým způsobem doplňována či zpřesňována, ale v žádném případě nesouhlasím se závěrem státního zástupce, že by byla měněna, natož měněna účelově. V této souvislosti bych pak poukázal i na výpověď svědka Náhlíka, který na závěr své výpovědi potvrdil verzi obžalovaného v tom smyslu, že se aktivně
zajímal, že se spolu bavili o tom, jak je možné sledovat a vypátrat, čili on projevoval od samotného počátku přípravného řízení jasnou a zřetelnou snahu s orgány činnými v tr. řízení spolupracovat. U výpovědi obžalovaného stojí za to připomenout. Nemáme vražedný nástroj, nejsou peníze, nejsou klíče, kterými byly zamčeny dvoje dveře, ale přesto je zde osoba postavená před soud a klade se jí za vinu, že měla
50T 6/2015 - 5 zištný motiv k tomu, aby vraždila na poště ve Skřipově. Je možné v širších souvislostech říct, že po takové hrůzné záležitosti obžalovaný následující den jde na zastávku autobusu, má s sebou věci a jede na Úřad práce do Opavy vyřizovat své
záležitosti a tam jej příslušníci policie zadrží a předvedou k prvnímu kontaktu s policií. Chci říct, že výpověď obžalovaného zcela zapadá do kontextu ostatních důkazů z pohledu obhajoby a nelze ji chápat tak, že by tvořila s dalšími důkazy ucelený kruh svědčících o vině obžalovaného. Stran důkazů slyšených dalších svědků. Výpověď Eduarda Balhara st., Balhara ml. a Jiřiny Balharové, to jsou výpovědi, které samozřejmě a logicky z pozice stran v trestním řízení před soudem, jsou považovány z hlediska obhajoby za zásadní. Jsou to přímé důkazy o tom, že se obžalovaný v době spáchání skutku na místě činu nezdržoval. Je-li zde namítáno, že tyto výpovědi jsou nadmíru přesné, existuje jiný důkaz, který by vyvracel, že nehovoří svědci pravdu? Vyvrací nebo zpochybňuje věrohodnost v řízení provedený důkaz jiný o tom, že hovoří svědci nevěrohodně? Pak se logicky v souvislosti s tím ptám, jestliže je zde namítáno, že svědci hovoří nepravdu o významné okolnosti pro rozhodnutí soudu, pak předpokládám, že budou činěny i kroky stran křivé výpovědi, protože to jsou osoby, které svědčily před soudem poté, co byly poučeny o významu svědecké výpovědi i trestněprávních následcích. Ve shodě s tím, co říkám, svědci Eduard Balhar ml., Balhar st. a Jiřina Balharová naprosto logicky vyprávějí děj, který se odehrál po dobu celého dne vraždy, tzn. 30.9.2013. Já zde pro ilustrace nebudu přednášet jednotlivé skutkové části výpovědí. Pokud jde o další důkaz, a to je výpověď Luďka Lichého. Bylo zde ze strany státního zástupce hovořeno o tom, že jeho výpověď má prokazovat určitý ambivalentní vztah
mezi osobou obžalovaného a svědkem, který právě vyvstal v důsledku spáchaného skutku, tedy měl vyvolat jakýsi pocit viny u obžalovaného a dovozuje to s tím, že svědek říkal:.. jel přede mnou na kole a odskočil do lesa...Je logické, že někdo jede na kole a odskočí do lesa, navíc v zatáčce, kterou jsem si sám svým autem osobně projel, nedokážu si představit, že bych charakterizoval osobu cyklisty včetně pohledu a současně vedl tou zatáčkou motorové vozidlo dál. Dle mého závěru výpověď svědka Luďka Lichého v tomto smyslu neprokazuje vůbec nic. Naopak za zásadní považuji jeho výpověď v části učiněné v přípravném řízení a to, že se mu svěřila
sama poškozená, že 3-5 měsíců před skutkem na poštu tam opětovně přišel nějaký muž, asi ze Staré Vsi, který tam opakovaně chodil až na poslední chvíli před zavíračkou, rozhlížel se po poště a ona ho hodnotila tak, že se jí nezdál. Žádám soud, aby i v tomto smyslu se zabýval podrobně hodnocením výpovědí svědka Luďka Lichého. Co se týče další svědecké výpovědi Břetislava Lichého. Pro spáchaný skutek nemá podstatného významu, čili jejího hodnocení se v tomto smyslu zdržím. Což však je podstatné, je podstatný znalecký posudek znalkyně MUDr. Smatanové, která byla slyšena před tímto soudem a z něj lze extrahovat, že spíše zvažujeme, šlo o pachatele leváka. Co tato informace přináší? Pouze tolik, že nám redukuje množinu pachatelů z neomezeného počtu na určitý menší počet, protože jsou to pouze leváci, nikdo jiný. Pokud přijmeme závěr, že tento důkaz to prokazuje. Oba znalci, jak znalec MUDr. Dvořáček, tak MUDr. Smatanová hovoří o pravděpodobnosti, že šlo o leváka s ohledem na charakter těch zranění. Stěžejní považuje obhajoba důkaz znalkyně
PhDr. Khulové z oboru psychologie. Ta se velmi obsáhle vyjadřuje k otázce motivu, což je další fakultativní znak subjektivní stránky trestného činu a uzavírá – motiv zištný u pachatele je pro znalkyni nesrozumitelný. Čili konstatovala – není mi jasné, zda to mohl nebo nebyl, ale je nesrozumitelný zištný motiv podle závěrů znaleckého 50T 6/2015 - 6 zkoumání. Podle jejího závěru, pokud by obžalovaný měl peníze, tak je bude utrácet, co se však stalo? Utrácel nebo dal najevo chováním po vraždě obžalovaný, že bude utrácet, změnilo se nějak jeho chování v té době? Nikoliv. Je stále stejné. Dokonce den po vraždě šel na úřad práce řešit své záležitosti ve vztahu k budoucímu
potenciálnímu zaměstnání.


Dále se znalkyně velmi obsáhle vyjadřuje k otázce raptů. Stálo by zato konstatovat,
co to vlastně rapt je. Rapt je náhlý zkrat chování. Opakovaně zde bylo uvedeno, že
v náhlém zkratu chování napadl otce, měli spolu rozepře, což ani obžalovaný sám
nezpochybňuje, nicméně k charakteru a způsobu provedení, jinak objektivní stránce
tohoto skutku, který je kladen obžalovanému za vinu je z pohledu obhajoby
nepochybné, že pachatel si čin naplánoval, připravil a provedl. Z hlediska
psychologie je možné v raptu uskutečnit takovéto chování, cílené, zamyšlené,
získání hotovosti, zamčení pošty, uklizení klíčů, schování hotovosti, uschování
smrtícího nástroje, čili zbavení se těch zásadních stop, je to možné, když
psychologie říká, jde o rapt či náhlý zkrat? V tomto smyslu si myslím, že závěry
psychologů netvoří v souvislosti s následně hodnocenými pachovými stopami
ucelený kruh důkazů. Naopak zpochybňují ty závěry. Co se týče znalkyně MUDr.
Skřontové, ve svém posudku uzavřela, že obžalovaný není závislý. Jestliže zde je
dáváno do kombinace závislost na návykových látkách a spáchání skutku, obhajoba
trvá na tom, že znalecký posudek z oboru psychiatrie vyvrací, že by byl obžalovaný
závislý na návykových látkách a že by tato závislost měla ovlivnit nějak jeho chování
či byla vůbec ve vztahu ke spáchanému skutku. Odborně řečeno u obžalovaného
zde absentuje biologická vazba vzhledem k závislosti na alkoholu. Poukazuji na
výpověď z protokolu před soudem – čili hlavní líčení.
Co se týče dalšího v řízení provedeného důkazu, a to je výslech svědka René
Binara. Ten pouze vypověděl v tom smyslu, že na poště se nesvítilo, bylo zde
tlumené světlo na obrazovce monitoru a jinak jeho výpověď ve vztahu
k projednávanému skutku nemá zásadní vztah. Naopak svědkyně Binarová je
důležitá v tom smyslu, že potvrzovala to, že obžalovaný šel z pošty po 15.00 hod.
společně se slyšeným svědkem Šimečkou. Směřovali k hospodě u Lumíra
Rozmanita, což ona také ve své výpovědi potvrdila a nevyloučila důsledně, že by
obžalovaný měl či neměl kolo. Stran výpovědi svědka Františka Duška – tuto
výpověď obhajoba nepovažuje za zásadní, resp. za zcela marginálně ve vztahu ke
skutku.
Krátce bych se vyjádřil k protokolu na č.l. 48 spisu. To je protokol o odběru
pachových stop. Pachové stopy byly odebírány obžalovanému v tomto trestním
řízení opakovaně, dobrovolně. Z jeho postupu lze uzavřít, že se vždy přizpůsobil
orgánům činným v tr. řízení, opakovaně si nechával odběry pachových stop
realizovat. Dále byl v řízení proveden důkaz svědeckou výpovědí svědka
Kyjovského. Ten ve své výpovědi potvrdil to, co ostatně plyne i ze závěrů státního
zástupce, že z okna od přepážky bylo vidět do vedlejší místnosti. Samozřejmě ten
úhel nebyl přes celou místnost, ale byl pouze omezený s ohledem na to, kde
obžalovaný v tu chvíli stál. Dále byla slyšena svědkyně Světlana Oršová. Ta rovněž
nemá zásadního významu pro rozhodnutí o vině. Naopak další svědek Pavel
Lindovský potvrdil, že v rozhodné době před poštou stála černá Škoda Octavia a v ní
seděla osoba. Tu on nějakým způsobem popsal a co je ještě podstatné, svědek
Pavel Lindovský měl potvrzenu shodu pachové stopy na vnější klice dveří do zázemí
pošty, jak plyne ze znaleckého posudku předloženého státní zástupcem z oboru
50T 6/2015 -
7
odorologie. Co se týče dalšího dokazování, byl v řízení slyšen svědek Tomáš
Plachký, což je policista, který zasahoval v podstatě jako prvý na místě činu a byl
tedy obeznámen s tím, jak to na místě činu v té době vypadá. Popsal: Na zemi ležely
papíry až poté, co jsem rozrazil dveře, protože ta přepážka byla celkem chatrná,
dřevěná a tam byl hned takový pultík, na kterém ležely nějaké papíry nebo časopisy
a tím, jak jsem ty dveře vyrazil, celé se to proklížilo a papíry spadly na zem, ale
předtím tam nebyly. Prvotní fotografie přitom sám pořídil předtím, než lékař začal
s ohledáním. Taktéž potvrdil ve své výpovědi, že se v té době na poště nesvítilo a
uvedl, že rozsvítili až záchranáři. Za podstatnou naopak považuje dále obhajoba
výpověď svědkyně Veroniky Sirné. Uvedla, že Radka pokračovala až do té páté
hodiny nebo měla až do té páté hodiny a potom uzavírala poštu, dělala uzávěrku
denní a potom tím, že bylo 30.9., dělala i měsíční uzávěrku. Normálně klasická denní
uzávěrka trvá čtvrt hodiny, ale u té měsíční se musí vytisknout další tisky,takže
jenom ty tisky trvají jenom asi hodinu. Dále podrobně popisovala, jak je pošta
rozmístěná a zastavila se u časového trezoru, kde se nechává hotovost během
pracovního dne, protože v příručním šuplíku může zůstat jenom určitá částka.
Zbytek musí být uzamčen. Dále popsala, jak vypadá podrobně místnost za
přepážkou. Pokud byla dotázána na trezory, jakým způsobem se otevíraly, který
měla paní Lichá po levé ruce, uvádí, že k těm trezorům je čipový klíč, který se musí
přiložit k danému místu, spustí se chodníkový pás, čili čas, kdy po odpočítání začne
ten trezor vydávat zvukové znamení a čip se musí znovu přiložit, aby se trezor
otevřel. Tzn., že muselo dojít k opakovanému kontaktu čipu po určité vymezené
období 10 minut. Pokud se vyjadřovala dále k poslední položce na poště, byla to
dárková taška a jedna obálka B4, ale obecně tedy obálka A4.
Stran možného státní zastupitelstvím dovozovaného nástroje, kterým byl skutek
spáchán – děrovač. Svědkyně se k němu vyjadřuje tak, že děrovač byl v přihrádkách
úplně dole hned vedle přepážkových dveří, takže si logicky nedokážu představit, že
by v afektivním raptu, jak uzavřeli znalci, obžalovaný přišel na poštu, našel tam
děrovač, čekal 10 minut, než se otevře trezor, vybral peníze a v pořadí asi takto pak
řádově minuty ubíjel poškozenou. Dále uvedla na dotaz, zda ví o tom, že se tam
našly nějaké listiny:.. neví přesně, musela bych se dívat za sebe na poštu, tak jsem
se dívala celou dobu před sebe z okna na monitor, všimla jsem si, že tam leží
červené desky ERA. Policie si vzala tyto desky a dále již o nich nevím. Písmo
poškozené poznala. Dále byly provedeny důkazy výpisem událostí z časového
trezoru. Jeden z nich puštěn v 16.59 hod., po 10 minutách v 17.09 hod. odemknuto,
v 17.12 hod. odhlášen uživatel, důvod odhlášení nebyl zjištěn. V 17.04 – 17.13 hod.
druhý trezor. Stran výpovědí dalších svědků Davida Navary, Silvie Tesařové
neshledává obhajoba žádného zásadního významu s tím pouze, že Silvie Tesařová
odcházela z pošty v 16.50 nebo 16.51 hod. Důležitou osobou je Petr Šimečka, který
měl identifikovány stopy na místě činu, tedy na těle poškozené. Další svědek Lumír
Rozmanit hovoří o tom, kdy obžalovaný a s kým popíjel v místě toho Krmítka, jak
dlouho to bylo, kdo, kdy a jak odešel, čili popisuje tu situaci velmi věrohodně a před
soudem uvedl, že to muselo být nějak po půl páté. Jeho výpověď konzistentně
zapadá do výpovědi svědků Eduarda Balhara ml. i Balhara st. s tím, že v 16.45 hod.
se obžalovaný zjevil v garáži, dostavil se do garáže a dále s nimi komunikoval.
Co se týče možné kombinace možných důkazů – znaleckým posudkem z oboru
lékařství MUDr. Dvořáčka, zde stojí za to konstatovat jeho závěry, ale soudu i
státnímu zástupci jsou nepochybně známy, takže je nebudu zde nadměrně uvádět,
50T 6/2015 -
8
ale z jeho výpovědi jednoznačně plynulo, že šlo o brutální afektivní útok, který
potvrzuje tu verzi znalkyně Khulové o tom, že šlo o určitý exces, určité vybuzení,
ovšem v souvislosti s tím, co vyplynulo najevo, nejde jeho výpověď dát do souvislosti
s prakticky jedinou oporou a to jsou pachové stopy. Co se týče svědkyň Bednářové a
Bereitrové, ty lze hodnotit pouze k osobě pachatele. Vypovídaly v tom smyslu
konzistentně, že si nedokážou představit, že by obžalovaný uvedený tr. čin spáchal.
Zpět ke svědkovi Petru Šimečkovi. Následně slyšený znalec Ing. Radim Křikava
prokazoval svým znaleckým zkoumáním, že došlo ke kontaktu Petra Šimečky
s poškozenou. Co se týče výpovědí svědků Radima Čecha a Radima Jaroše, ty
pouze okrajově dokreslují situaci v obci Skřipov, která nastala poté, co byla spáchána
vražda a mají informaci pouze z doslechu o tom, že se obžalovaný určitým
způsobem excesivně choval i v době před tím a byl proto řešen policií. Taktéž svědek
Radim Jaroš je zcela okrajový pro posouzení míry viny zavinění.
Co je však důležité je svědecká výpověď Jiřího Stanovského, protože bude na
soudu, aby se zabýval podstatně otázkou jeho svědecké výpovědi stran potvrzení
toho a opakovaného potvrzení před soudem, že potkal Luďka Lichého, jak šel
z pošty nebo obecního úřadu okolo půl páté, je si tím jistý. Tedy se ptám, jestliže
opakovaně uváděl, že si je jistý, buď vědomě lhal anebo mluvil pravdu. Stran
znaleckého zkoumání z oblasti DNA bylo prováděno obsáhlé dokazování. Znalec
doktor Tomek tuším 9krát doplňoval požadavky policie na doplnění testů DNA,
ovšem závěry z testů DNA pro soud z hlediska posouzení viny nejsou žádné. Stran
svědkyně Kubánkové platí totéž, co jsem řekl u svědků Ing. Čecha a Radima Jaroše.
Vzhledem k tomu, že jde o zaměstnankyně úřadu, čili ona se vyjadřovala pouze
k osobě obžalovaného. U její výpovědi lze zdůraznit, že v době, kdy odcházeli
z pošty, tj. 18.15 – 18.20 hod., před poštou stálo auto a nesvítilo se. Taktéž svědkyně
Veronika Víchová potvrzuje, že se v té době na poště nesvítilo. Jako důkazy pod č.
36 v mé spisové dokumentaci byly uvedeny listinné důkazy předložené k nahlédnutí
stranám v tr. řízení. Z něj bych pak vybral snad jediný, který by přicházel do úvahy
z hlediska obhajoby, a to je vyšetření fyziodetekční, čili detektoru lži, opět je to
obžalovaný, který vyšel policii vstříc i přes způsob, jakým byl přizván k provedení
tohoto důkazního prostředku možného, to bylo v brzkých ranních hodinách, podepsal
souhlas s provedením tohoto důkazu, odjel do Prahy, kde je jediné místo, kde se
fyziodetekční vyšetření provádí a jaký je závěr? V podstatě pro posouzení viny
žádný. Dále připomínám, že v konstantní judikatuře fyziodetekční vyšetření není
podstatným důkazem ve světle přímých důkazů, o který by bylo možno opírat
rozhodnutí soudu.
Přicházíme k zásadním důkazům, na kterých staví obžaloba závěr o vině a to jsou
znalecké posudky z oboru odorologie, tj. pachové stopy. Sluší se v této souvislosti
připomenout, že znalec předložil písemně zpracovaný znalecký posudek, který má
soud nepochybně k dispozici, se znalec jasně vyjadřuje k možné manipulaci Radky
Liché s listinami, které přinesl obžalovaný na poštu. Čili pokud Radka Lichá skutečně
po odchodu obviněného Balhara manipulovala s písemnostmi, které obviněný
přinesl, pak nelze zcela vyloučit, že mohla prostřednictvím svých rukou přenést jeho
OPS na místa, se kterými následně přišla ruka do kontaktu. Jedná se o stopy č. 19,
28, 35, 43. Z této možnosti však nelze učinit závěr, že s některými místy snímání
OPS, případně se všemi, nepřišel obžalovaný do kontaktu přímo. Tzn. znalec sám
svůj závěr významně zpochybnil a stran snad jediné pachové stopy, která nebyla
samotným znalcem jednoznačně zpochybněna, je pachová stopa č. 33, která měla
50T 6/2015 -
9
být vytvořena kontaktem obuvi. U ní uzavřel: Podle svých znalostí a zkušeností
považuji možnost pachového přenosu za vysoce nepravděpodobný. U ústního
jednání na mou opakovanou otázku uvedl, že se nemůže vyjádřit k otázce možného
vyloučení nebo nevyloučení. Současně popsal možný způsob přenosu pachové
stopy č. 33, a to je dotekem ruky poškozené se zemí, s podlahou. Je to tedy verze,
která je přípustná, protože trezor byl umístěn v dolní části stolu, byla uzávěrka a
poškozená nepochybně musela trezor prohlížet. Co se týče výpovědi svědka
Gerneše, to z hlediska obhajoby těžko nějakým způsobem hodnotit v tom smyslu,
zda měla či neměla zásadního významu pro posouzení viny. Vzhledem k tomu, že
svědek zásadním způsobem popsal komparaci pachových stop služebním psem a
dále uvedl, jakým způsobem vzniká silná pachová stopa, slabší pachová stopa, čili
jakýmsi způsobem vědecky předložil a předestřel soudu, jak se důkazy tímto
způsobem získávají. Máme-li hodnotit toto penzum důkazů podstatných, které byly
v řízení před tímto soudem provedeny, jaké důkazy mají tvořit ucelený kruh. Pachové
stopy, možná výpověď obžalovaného, motiv nemáme, protože znalkyně jej
zpochybnila, je pro ni nepochopitelný a následné chování obžalovaného poté, co měl
uvedený skutek spáchat, je takové, že jde na zastávku a jede do Opavy na úřad
práce. Je mi jasné, že těmito úvahami se soud již sám zabýval, ale chci, aby byly
součástí protokolu z dnešního hlavního líčení.
Mám zato, že jsou zde významné mezery, a to skutkové mezery mezi tím, že by
obžalovaný byl na místě činu v době jeho spáchání anebo byl někde jinde.
Prokazatelně z hlediska obhajoby byl v té době doma.
Dovolte mi ještě krátce hodnotit pachové stopy, protože to jsou jediné a stěžejní
důkazy pro obžalobu. Vědecká metoda obecně založená na předpokladu, že
kritériem pravdivosti vědecké hypotézy je souhlas předpovědi s výsledky výzkumu.
Tzn. přístup vědecké hypotézy musí být v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje
jejich falzifikaci, tj. vyvrácení nebo potvrzení. Hypotéza, jejíž důsledky jsou v rozporu
s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována, tedy vyvrácena. Až mnohokrát ověřena
a potvrzena hypotéza se stává vědeckou teorií. V tomto smyslu nemůžeme pachové
stopy vnímat jako vědecky získanou důkazní stopu pro to, aby mohla svědčit o tom,
že obžalovaný je vinen. Je to především tedy věda, která odpovídá na otázky a
hypotézy, které jsou v principu rozhodnutelné i pozorováním. Lze pozorováním
rozhodnout o tom, jestli pes identifikuje pachovou stopu určité osoby? Lze verifikovat
takový důkaz? Touto otázkou se podrobně zabývala samozřejmě i judikatura a též
odborná trestněprávní literatura.
Teď přecházím do roviny právního hodnocení. Poukázal bych na článek pachové
stopy jako důkazu v trestním řízení – Trestněprávní revue č. 4 z roku 2008. Autorem
je doc. JUDr. Pavel Vantuch. Zjišťování pachových stop – pachové stopy až na
výjimky nejsou lidskými smysly zjistitelné a jejich přítomnost se v podstatě
předpokládá. Tzn. náhodnou způsobilostí nebo přítomností a zjištěním se
předpokládá, že někde je či není pachová stopa a čí možná potencionálně je. Jde o
operativně pátrací pomůcku, sloužící k objasnění trestné činnosti,která může být
pouze indicií pro orientaci dalšího zaměření práce operativních orgánů a
vyšetřovatelů. Je to však v trestním řízení důkaz, který nemůže sám o sobě přispět
k usvědčení, neexistují-li žádné jiné konkrétní důkazy o vině. Dále je zde popisována
historie toho, jak se vyvíjela vědecká metoda získávání pachových stop, ale to, že
nejde o metodu vědeckou již plyne ze samotné skutečnosti, že zákonodárce ani
50T 6/2015 -
10
nezařadil tuto metodu mezi demonstrativní výčet důkazních prostředků. Není
výslovně zařazena metoda pachových stop, její snímání, vyhodnocování a použití
v tr. řízení, jak je v jiných případech v § 104a – 104e tr.ř. výslovně uvedeno.
Konečně ve svém shrnutí článek uvádí, že při rozhodování soudů, které mají
k dispozici pachovou stopu obžalovaného získaného na místě činu, sehrává značnou
roli osoba obžalovaného, např. to, že jeho jméno je v evidenci pachatelů stejného
druhu tr. činů, čili je to jakýsi návod, směr, jakým způsobem se má vyšetřování
ubírat. Odborník dále na závěr zdůrazňuje, že z vědeckého hlediska je nepochybné,
že pachové stopy musí být jako důkaz v tr. řízení hodnoceny velmi obezřetně. To
podotýkám zejména v kontextu s tím, co jsem řekl na úvod k vědeckým závěrům o
možných justičních omylech. Stran judikatury ústavního soudu již zde znalec
předestřel otázku známého judikátu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3094/08 ze dne
29.4.2009 a na něj navazující usnesení I.ÚS 1782/2010 z 19.1.2011. Mám zde celou
řadu dalších rozhodnutí, v níž se Ústavní soud podrobně zabýval otázkou hodnocení
pachových stop a rozhodnutí také dovolacího soudu. Snad stojí za to uvést aspoň
rámcově z toho prvního rozhodnutí,které jsem citoval. Princip presumpce neviny
vyžaduje,aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li jakékoliv
rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp.
obžalovaného, ale je nutné jej vyložit ve prospěch. Z principu presumpce neviny
plyne pravidlo in dubio pro reo, dle kterého není-li v důkazní řízení dosaženo
praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností a jsou-li přítomny
důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele,které nelze odstranit
ani dalším dokazováním, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Ani vysoký
stupeň podezření sám o sobě není sto vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok
a stran verifikace důkazů pachovými stopami je nutné zdůraznit princip možnosti
verifikace důkazů směřujících proti obžalovanému, čili zásadu deformace důkazů.
Pachové stopy, jak říká věda, verifikovat nelze. Proto na jejich základě nemůže být
postavena otázka, zda obžalovaný je vinen či nikoliv, samostatně.
Zmínil bych opakovaně provedení dalších důkazů. Mám zato, že minimálně z těch
důkazních návrhů, které jsem měl, měl být proveden důkaz znaleckým posudkem
z oboru biomechaniky, protože tento důkaz by mohl posoudit způsob provedení té
vraždy,což je významná okolnost, čili objektivní stránka trestného činu. Znalec
z oboru biomechaniky by mohl odpovědět na otázky, jak probíhal útok, kde mohl stát
útočník, z jaké strany ten útok byl veden. Soud k mé lítosti tomuto důkaznímu návrhu
nevyhověl. Na druhou stranu ovšem provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru
sexuologie, který mi do kontextu toho, co je kladeno obžalovanému za vinu, vůbec
nezapadá.
Závěrem mi dovolte učinit návrh takový, že navrhuji ve smyslu § 226 písm. c) tr.ř.
zproštění obžalovaného viny, protože zde nebylo v řízení prokázáno, že by se v době
činu obžalovaný na místě nacházel, tudíž mu nemůže být kladeno za vinu to, co je
předmětem obžaloby.

Žádost o konzultaci

Osobní konzultaci k vymezeným otázkám domluvte v sídle kanceláře, nebo na telefonních kontaktech.
 
Jméno *
E-mail *
Telefon
Zde napište zprávu
 
Kontrolní otázka

Copyright © 2014 www.advokat-hampel.cz
Vytvořilo www.eline.cz